Konference Naděje pro Zemi

Konference Naděje pro Zemi

Radikální imaginace

Lektorka: Katarína Kováčová

Zkuste se teď pohodlně posadit a zavřít oči. Provedu vás krátkou imaginací udržitelného světa. Možná se vám to bude zdát zvláštní nebo vtipné. Je to v pořádku. Nejsme na to tolik zvyklí.

V roce 1963 Martin Luther King přednesl proslov Mám sen, který se stal jedním z nejznámějších proslovů v historii. Kingova vize spravedlivé společnosti mobilizovala davy a dodala jim naději, že jiný svět je možný. 

Co je (radikální) imaginace?

Ráno se probouzíte do udržitelného světa. Podívejte se kolem sebe: jak to kolem vás vypadá? Jak vypadá vaše sousedství? Jak vypadá okolní krajina? Jaké vztahy mají lidé mezi sebou? Jak se zde dělají společná rozhodnutí? 

Imaginace se dá popsat jako schopnost představit si, jak by věci mohly vypadat jinak. Schopnost pochopit, že náš svět, život a instituce jsou proměnlivé, mohou se vyvíjet do jiných forem a nacházet nové způsoby fungování. Schopnost, díky které můžeme formulovat vizi společnosti, ke které chceme směřovat.

Proč se mluví o krizi imaginace?

Vize jsou jen fantazie, nic nezmění. Neztrácejme čas bavením se o tom, jak by takový svět vypadal, a bavme se radši o tom, jak se k takovému světu dopracovat…  Nikdy jsme o takové vizi nepřemýšleli. Proč bychom vůbec měli?

Pro řadu lidí píšících o sociální a ekologické krizi je problémem dnešního světa právě krize imaginace neboli krize naší tvořivosti, představivosti, hravosti a fantazie. Zdá se, jako bychom si už nedokázali představit svět, který by fungoval jinak než ten, v němž se právě nacházíme.

Část mozku, která je centrem nejen naší paměti, ale také naší imaginace, je hipokampus, který je hodně citlivý na stresový hormon kortizol. V dnešní společnosti, kde jsou obrovská očekávání na výkon, se stres často stává naším každodenním společníkem. V důsledku trvalého vystavení stresu se hipokampus zmenšuje a s ním i naše schopnost imaginace. Na imaginaci člověk také potřebuje momenty neřízeného odpočinku, na který dnes většina lidí nemá čas.

K rozvíjení naší schopnosti imaginace nepřispívá ani vzdělávací systém, který od počátku klade důraz na rozvíjení hlavně levé mozkové hemisféry – memorování, práce s fakty či lineárního myšlení – a mnohem méně rozvíjí pravou hemisféru, tedy emoce, intuici, kreativitu či holistické myšlení.

Pro někoho to bude možná těžší. Můžete mít pocit, jako by se uvnitř vás něco bránilo. Přijměte tyto pocity, je to v pořádku. Pokud za vámi žádné obrazy nebudou přicházet, nebojte se, i to je v pořádku. Zkuste se jen uvolnit a pozorujte, co se bude dít.

Imaginace v časech klimatické krize

V debatě o klimatické a environmentální krizi v současnosti převládá strach a nejistota, co evokuje noční můru mnohem více než sen. Hrozby, které představuje, jsou samozřejmě obrovské a mluvit o nich je na místě, ale pokud chybí pozitivní vize, mobilizující potenciál takového sdělení je limitován. Klimatické hnutí komunikuje převážně to, co nechce – fosilní paliva, korporace, špinavý průmysl. Mnohem méně však vykresluje konkrétní rysy světa, v němž chceme žít, což nás vede k tomu, že si představujeme spíše černé scénáře než kreativní řešení. Možná i proto si běžná populace environmentalisty spojuje více s omezovači svobody než s vizionáři, kteří přinášejí atraktivní a představitelnou vizi budoucnosti.

Odkud pocházejí vaše potraviny? Jak lidé získávají energii? Jakými prostředky cestují? Kam a jak často? Jaké je tempo každodenního života? Jakou práci děláte v tomto udržitelném světě? Jak za ní chcete být oceněni?

Proč imaginovat?

Co nám chybí, je právě společná vize udržitelné společnosti, která by v lidech stimulovala touhu po změně. Na to, abychom dokázali hledat řešení krizí dnešního světa, potřebujeme zapojit svoji představivost, kreativitu a fantazii. Musíme si umět představit, jak by svět mohl vypadat a fungovat jinak – spravedlivěji vůči lidem i přírodě. Teprve když si jsme schopni představit jinou verzi světa, v němž žijeme, dokážeme ho společně proměňovat. Právě společným představováním světa podle našich snů a přání a sdílením našich vizí, které je nutnou fází vedoucí k jakékoli akci, můžeme vytvořit společnost, ve které chceme žít.

Pomalu se přesuneme na úroveň celého světa. Jak funguje spolupráce napříč planetou?

Co lidé považují za pokrok? Jaké to je, žít na tomto světě? Které hodnoty nebo principy jsou v tomto světě důležité? Co vám v tomto světě dělá radost?

Citace a užitečné odkazy